/Jankov 1999/

"Jdem, ať tmou noční či dnem, my projít svět teď chcem za osmdesát dnů..."

a voda padá, padá...



Kdo by si nevzpomněl na úvodní písničku z dětského televizního seriálu Dobrodružství Willyho Foga...
No moment !?! My ale máme dnů jen 20 ! Jenže nic není nemožné, zvláště u nás - a tak tu máme cestu kolem světa za dvacet dnů. A jak to všechno bylo?

Uspořádání zůstalo stejné jako loni neb se velmi osvědčilo - tj. oddíly členěné dle stáří a na kluky a holky, vedle toho další dělení na státy - povšechně smíšené tzv. mišung de los pro etapovou hru. V oddílech probíhají oddílové hry směřující k tématu (viz denní rozkazy), a vším děním prolíná CETEH.

Zřízení Jankovské organizace spojených národů (JOSN) :


Předem ještě trochu mimoCETEHových fotek:

Zatmění Slunce 11.9.1999 12:42 - to příští čeká budoucí Jankováky už v roce 2135.
Každý večer hrál určitý stát pro ostatní Večerníček - zrako všem přecházel i nad obecenstvem.
Těžký je život chudého cestovatele - všude musí pěšky... ale Šelmberk za to stál !
V přetěžkém orientačním závodě Rallye Jankov-Dakar zvítězí zpravidla ti, kteří mají víc štěstí než rozumu.
Chýnovské jeskyně byly úzké, kluzké, studené a vůbec tak nějak stalagnitní...
...zato na kamenné schody na Kameni se vešli všichni najednou.
V Českých Budějovicích by se chtěl koupat přece každý! (Kromě mě teda...)
O vánocích (ehm) se u nás dokonce stavil Santa Klaus (ehmehm) s pravým sobem (ehmehmehm)
Na karneval zavítala mimojiné návštěva blonďatých skandinávců.
Kdo škodí v pouťové cukrárně, půjde na pranýř a já to ještě pěkně zdokumentuju!


CETEH
Jednotlivé etapy představovaly návštěvy jednotlivých zemí a úkoly, které stály před reprezentanty států vycházely z typických jevů té které země, čemuž předcházelo rozsáhlé pátrání po encyklopediích, v mnoha cestopisných knihách, na internetu a také trochu v našich hlavách. Veškeré zajímavosti o státech byly zveřejněny na vývěsce JOSN a později použity jako součást testu v poslední etapě.
Jak známo, při vycestování do zahraničí potřebuje každý člověk Cestovní pas. Budiž tedy. Každý ho dostal, vyplnil a střežil jako oko v hlavě, neb kdo nemá doklady jako by ani nebyl. Před každou etapou bylo nutno nejprve si obstarat vízové razítko - povolení pro vstup do země. Získání bylo podmíněno dobrým zdravotním stavem (posuzoval ministr zdravotnictví) a také alespoň částečnou znalostí celních předpisů té které země (kontrola zavazadel a kapes - holt do některých zemí se nesmí vozit potraviny, určité druhy pití, zvířata - vešky blešky, zlaté předměty, slonovina...). Zkrátka na celnici bývala často velká legrace. Kdo dostal razítko, mohl se účastnit expedice.
Podle úspěšnosti v etapách pak byla vydávána zlatá, stříbrná, bronzová a bramborová Potvrzení o činnosti v době pobytu, která si účastníci zakládali do pasů. Tato potvrzení vlastně plnila funkci diplomů. Docílili jsme toho, že se konečně diplomy neválely po chatkách, ale naděrované držely v pasu jako v rychlovazači.
Navíc za první místo měla expedice možnost vybrat si jeden z barevných balíků, kde bylo pro každého něco (plakáty, samolepky, bonbony, knížky, plyšáci, korálky...) a samozřejmě nechyběl kyblík se lžičkami a nanukové dorty. Tohle byla dosti velká motivace pro snažení a mnohdy i vedoucí mezi sebou soupeřili na život a na smrt kdo lépe povede svou expedici.



Etapy :

  1. Mexiko
  2. Egypt
  3. Anglie
  4. Austrálie
  5. USA
  6. Island
  7. Čechy
  8. Keňa
  9. Řecko
  10. Japonsko

I. etapa - MEXIKO

...nás mimo jiné oslovilo svou barevností, mexické kroje barvami jen hýří, tak proč si nezkusit zkrocení barvy na vlastní kůži ?
Z domova děti měly bílá trika určená ke "zničení". Každý stát dostal svou barvu na textilie (nejlepší je klasická stará DUHA) a dali jsme se do práce. Málo kdo věděl, co je batika, a když se kluci dověděli, že si budou prát trička v barvě, moc nadšení nebyli. Dle své fantazie zaprovázkovali, někteří i kamínky zamotali do látky a pak jsme použili naši stařičkou pračku (ROMO forever!) k barevným kouzlům.
Musím podotknout, že když jsme se o této aktivitě zmínili při jarní přípravě programu našemu hlavnímu a nejvyššímu, obestíraly ho mrákoty… ("A kde to budete sušit ? V lese ? Velikonoční les v srpnu ? Já to nechci vidět...)" Výsledek však předčil veškerá očekávání, někteří starší chlapci si dokonce udělali triček víc. Od této chvíle vypadaly všechny večerní nástupy jako obří Člověče nezlob se na manévrech :-)
Zatímco se jedni mořili s prádlem, druhá polovina zatím tvořila svou státní vlajku. Výsledky obojího snažení jsou k vidění na fotografiích jednotlivých států…


II. etapa - EGYPT

Z legendy na vývěsce se expedice dovídají o významných událostech týkajících se historie Egypta. Důraz je kladen především na "písmo". Podle mapky se mají dostavit na místo vzdálené asi 1 km od tábora, kde se doví více. Ve vymezeném prostoru jsou tam na stromech napíchané kartičky obrázek + písmeno.
Úkolem je:
1) oběhat všechny stromy s kartičkami a doplnit k obrázkům ve své tabulce odpovídající písmena, a tak vlastně vytvořit šifrovací klíč
2) najít nábojnici označenou "svou barvou" s uschovanou zprávou
3) rozšifrovat + splnit zadaný úkol :

Milí budoucí obyvatelé těchto končin,
Jsme velice potěšeni, pokud se tento list dostane do rukou lidí vzdělaných, znalých písma. Už to, že se Vám podařilo přečíst tuto zprávu svědčí o Vašich schopnostech. Jistě víte, že my , Egypťané jsme téměř vše o své současnosti zaznamenávali v písmu, nebo kresbách. Proto se tedy obracíme i na Vás s žádostí aby jste i Vy pamatovali na své potomky a zanechali po sobě nějakou zprávu o Vašem státě. Proto se prosím odeberte na místo "černých plání", kde pomocí "bílých kamenů" jež se po staletí ke kresbě používaly namalujete obraz, který by podal svědectví o tom, co je pro Váš stát typické. Víme že to není nijak jednoduchý úkol, ale pokud se Vás zapojí více, jistě bude výsledek vašim potomkům velkým zdrojem informací.

Hodnotili jsme originalitu, fantazii při vymýšlení věcí typických pro ten který stát a celkový dojem z kreseb.


III. etapa - ANGLIE

Z vyvěšené legendy bylo patrné, že v Anglii je velmi váženou postavou Sherlock Holmes. Se zločinem je nutno bojovat a je tedy dobré vědět jak. Skupinky se postupně vydávají dvěma směry na okružní trasu.
Zkouška Sherlocka Holmese obsahuje: Upozorňuji, že to co se zdá být naprosto triviální a jednoduché, dalo zabrat všem. Ono se to totiž moc lehce řekne, sejmout otisk z papíru, ale pokud si v dobré vůli zrovna utřete ruce a tudíž na papíru zůstane jen velmi nepatrné množství mastnoty a potu, nemá se prášek na co chytnout a výsledkem je pak místo otisku jen pouhá mazanice.
Po tom co všechny expedice odevzdaly více či méně zdařilé exempláře, čekala účastníky expedice do Anglie další zkouška. K identifikačním kartám označeným písmeny přiřadit správně ostatní sejmuté a odlité otisky. Na řadu přišla i lupa, také se ukázalo že děti sledují mimo proslovů někdy i podrážky bot svých vedoucích (v tomto případě perlili hlavně malí kluci, oni totiž i ty klukovské blbiny jsou někdy k něčemu dobré). Celkové hodnocení nebylo jednoduché, protože se všichni opravdu hodně snažili….


IV. etapa - AUSTRÁLIE

Austrálii jsme pojali jako zemi naruby. Přece jenom, jsou to protinožci, navíc tam žije spousta zajímavých zvířat a vůbec… Pro nás se stala místem pro konání mezinárodní antiolympiády.
Zástupci jednotlivých států sváděli souboje v následujících disciplínách:


V. etapa - USA

Spojené státy, velmi často označované jako Velká Země - všechno je tam velké, od vzdáleností, přes aféry až k oslavám. My jsme si vybrali obrovský hudební festival WOODSTOCK. Vystoupení jednotlivých států předcházela předskokanská skupina složená výhradně z elity JOSN (tj. z prezidentů a velvyslanců) s úchvatnou písní Královské ragú, vlastně regé. Dále následovaly skladby jako Felicie (Těžkej Pokondr) v podání státu Mexiko, keňská verze Ovečky pro hlavního vedoucího, hymna Jankova 99 z Čech atd.
Vyvrcholením celého večera bylo k velkému překvapení všech vystoupení skupiny TEPLOTIC v podání naší elity se svou písní "Only Jůůů" a v jednu chvíli šlo vážně i o život(y). Dodnes nechápeme, kde se v dětech vzala ta obrovská síla, a odkud se vzal ten děsný fanatický řev. Existuje videozáznam celé této etapy, ovšem z vystoupení Teploticů je slyšet jen první tři tóny písně a pak už jen řev Fanynek a narychlo svolané ochRANky. Ztráty se nakonec omezily jen na jedno roztrhané tričko - záhadného D. Kaplana….


VI. etapa - ISLAND

země obklopená vodní plochou, známá rybolovem a jakousi souhrou s vodním živlem. Pochopitelně se návštěva Islandu nemohla odehrávat jinde než na vodě, v naší koupací nádrži.


VII. etapa - ČECHY

Zlaté české ručičky...slýcháváme často od okolí. Mimo jiné jsou Češi výborní ve výrobě bižuterie. Nejprve je však třeba získat materiál… Dle mapky se skupinky vydávají na určené místo kde "dolují", spíše však jak popelky přebírají zrnka písku a korálků od té své vylosované barvy. Hodnotí se váha nasbíraných korálků (rozhozeno bylo asi kilo od každého druhu, tj. 10 kg korálků - hrůza!!!!!!!)
Druhou části hry bylo - dle výše zmíněného hesla - nějak korálky využít a reprezentovat tak umění svého státu. Výsledkem snažení byly moc pěkné výtvory - plastická korálková zvířátka, mozaiky, korálková výšivka, šperky...


VIII. etapa - KEŇA

Keňští běžci dlouhých tratí jsou známí snad úplně všude. Jednu takovou dlouhou, celodenní trať jsme připravili i pro naše expedice. Pochod čtyřmi směry se středem v táboře znají snad všichni, kdo s námi Jankov někdy absolvovali. Pravda ale je, že úkoly jsou pokaždé jiné a trasa taky vždycky vede jinudy. Navíc jsou na trase v tzv. kritických bodech záchytná stanoviště, kde se plní každý rok obměňované úkoly, jejichž výsledky jsou zapisovány do průchozí karty a pak velmi náročně vyhodnocovány (1+1=?). Teoreticky by se tedy nemělo bloudit, ale... pokaždé se najde někdo, kdo obdrží titul "Velkého kufraře" - k velké radosti ostatních.


IX. etapa - ŘECKO

Není co dodat, Řecko je prostě pořád kolébkou Olympijských her, tady se nedá nic měnit. Vyhodnocují se jak jednotlivci tak kolektivy. Soutěže ? Olympijská vlajka vlaje na stožáru vedle státní po 2 dny a nechybí ani další nezbytné náležitosti jako slavnostní nastoupení, olympijská hymna, zažehnutí posvátného ohně, Juan Antonio Ferrero Roché Samaranch, slib zástupce sportovců (...zápolit v rámci sportovních pravidel...), slib zástupce sportovní Jury (...slibuji dnes přede všemi,...), rekordy, upuštěné štafetové kolíky, povzbuzování, kritekové míčky za plotem v lese, vyřvané hlasivky, setiny sekundy, Jan Tleskač, centimetry, milimetry i pidimetry, sláva, zkáza a totální vyčerpání.
A samozřejmě slavnostní vyhlášení vítězů, pidlomy, zlaté, stříbrné a bronzové medaile (Fidor von Opavia), večerní lampionový průvod a táborák. Uf.


X. etapa - JAPONSKO

Především svou pečlivou mravenčí prací si vydobyli místo na trhu japonští výrobci. Neskutečné množství velmi skromných a úžasně chytrých lidí má tento národ. Prověření znalostí všech členů JOSN je tedy na místě : test vyplňovali děti sami, bez pomoci prezidentů a na své si přišel každý. Někteří špunti věděli od svých vedoucích o té své zemi věci, které třeba starším unikly. Velké klamání čekalo na ty, kteří spoléhali na vývěsku JOSN, ta byla od veškerých použitelných informací totiž znatelně oproštěna. Dalším úkolem pak bylo vytvořit bankovku své země, některé se opravdu vydařily…


XI. etapa - nesoutěžní, leč povinná - návrat domů.
Vážně, postupně jsme se procestovali světem křížem krážem zase zpátky do Prahy, tábor končí. A nejenom díky CETEHU (to by bylo na dlouho, viz ostatní fotky) ten čas na táboře TAK letí. Jako splašený, jako splašený...


...