/Jankov 1997/

• HORNÍ VĚSTONICE
  1. Flinstouni, v jejich čele Čuk a jeho pomocník Gek
  2. Skaláci, v jejich čele Skalák a pomocník Stopař
  3. Blůmůňata, v jejich čele Tekumshaw
  4. Brčálnice, v jejich čele Minehava a pomocnice Vrtilka
  5. Pampelišky, v jejich čele Vlčice a pomocnice Bogula
  6. Valentinky, v jejich čele Čeda a pomocnice Veveřice
  
  
• DOLNÍ VĚSTONICE
  7. Jeskyňky
  8. Ohnivky
  9. Přesličky
  11. Bukvice
  12. Lovci přesliček

CETEH HORNÍCH VĚSTONIC:

TOTEM
    Není žádným tajemstvím, že Věstoničtí byli velcí umělci, bylo nalezeno mnoho sošek, nádob i jiných předmětů. Uplácat něco k světu není ale tak lehké, jak by se na první pohled zdálo. Každý umí pracovat s modelínou, která je v dnešním světě běžně dostupným materiálem, ale opravdová modelovací hlína se chová uplně jinak. A jak se vypořádala drobotina s úkolem vytvořit svůj vlastní kmenový totem ?

VELKÝ LOV
    Nějak se přece živit museli, když zrovna kolem nechodilo moc mamutů a les byl skoupý i na ostatní zvěř. Nezbývalo než dloubat ze země kořínky, a nebo lovit ve vodě.
    Do sídliště tlup přišla zašifrovaná zpráva o velkém množství ryb v potoce. Nejrychlejší běžec má vyzvednout u stařešinů rodu kolíky, jimiž vytýčí na potoce nejvýhodnější místo pro svou tlupu, ostatní se zatím řádně vybaví ( vědry na úlovky a spoustou rad o správné strategii od svého náčelníka ) na lov třpytek (= cca 2000 ks zátek) a vydají se za svým běžcem. V potoce je třeba pohybovat se opatrně, neboť voda se v tak malé hloubce rychle kalí a na dně pak není vidět vůbec nic. V úseku mezi potokem a nádobami na úlovky "pytlačí" náčelníci kmenů a přiměřeně okrádají děti cizích tlup, nakradené třpytky hází zpátky do vody.
     Spoustu srandy si tak užijí nejen děti, ale i vedoucí … :-)

JESKYNNÍ MALBY
    Že uhlíky z ohně jsou bezva kreslicí materiál zjistilo lidstvo taky poměrně brzy, jeskyně s nádhernými živými kresbami dodnes obdivuje spousta návštěvníků. Takže hurá a jde se na věc, uhlíky z ohně, zbytky cihel, křída, hlinka, bahýnko i štávy z květů a listů rostlin, to vše použili človíčci k malování na kamenné plochy.

OHEŇ ZNAMENÁ ŽIVOT
    Oheň to je bohatství, tlupa která ztratí oheň, je v podstatě odsouzena k záhubě. Oheň lze pak získat už jen u jiné tlupy výměnou za nádobí, nebo za jiné věci.
    Děti mají za úkol v časovém limitu 15 minut nasbírat tolik dříví, kolik usoudí za potřebné k rozdělání ohně a uvaření čaje. Sbírání po limitu už je za trestné body. Náčelníci pomohou dětem vydloubat drny a dohlíží na bezpečné obložení děr kameny. Tlupy mohou oheň mít zadarmo, jen ho musí správně přenést ze základního ohně, což je někdy těžší než samo rozdělání ohně. Pak musí přivést vodu v kotlíku k varu a uvařit čaj z nasbíraných surovin ( náčelníci zkontrolují, jestli nejsou jedovaté :-)

KOPČEMůV BĚH
    Orientační běh po trase značené stopami, na cestě je několik stanovišť s úkoly ( první pomoc, uzlování, šifry, orientace na mapě, značky mapové, stopy...)

VE SVITU MĚSÍCE (noční hra)
    - účastní se vždy dvě tlupy najednou, akce je mimo tábor.
    Od té doby co byl lidem dán dar řeči, si vyprávějí různé příběhy, hlavně večer při ohni. A tak po tom, co jsme přezpívali dva zpěvníky, začalo se povídat, a mimo jiné i o lese, který nás teď obklopoval.
    Žijí tu skřítci, kteří zbloudilým lidem radí kudy z lesa ven. Mnoha lidem už pomohli, ale jen když byli požádáni tím správným zaříkadlem : "Skřítku, skřítku, skřítku milý, pomoz v tuto těžkou chvíli". Následuje pokračování příběhu, který vypráví Velká medvědice a říkadlo je ještě několikrát zmíněno. Děti vědí, že je čeká stezka odvahy a většina má strach. Co je čeká ? Cesta značená světluškami, u každé světlušky je dobře schovaný "skřítek" a řekne-li dvojice říkadlo správně, prozradí jim skřítek cestu dál a navíc přidá k dobru jednu slabiku slova MATEŘÍDOUŠKA. Postupně tak děti sestaví dohromady slovo, které musí říct na konci stezky králi skřítků, aby jim ukázal cestu k tábořišti.
    Vypadá to jednoduše, ale úzkost ze tmy a pocit strachu dělají své…, i ti největší zlobilové najednou sypali z rukávu ustrašeně říkadlo, jen aby už byli z lesa venku.