/Jankov 1996/
Tak tenhle rok jsme si užili opravdu legraci naplno. Mladší děti (I.kateg.) se převtělily do indiánských kmenů a starší (II.kateg.) si vyzkoušeli život osadníků. Opravdu se dařilo udržet obě strany v míru, vlastně to ani nebylo těžké - hry probíhaly odděleně a tak se žádné krvavé mayovské střety osadníků s indiánskými kmeny nekonaly...
Jak vzácný úkaz - indiáni a osadníci téměř ruku v ruce, žádné zbraně, žádný boj…
Indiánská drobotina se se zadanými úkoly někdy těžce potýkala, ale to už je tak dáno, že učený z nebe nespadl. Nebyl velký problém vytvořit kopí jako symbol kmene. A rozlišovat stopy zvířat ? Když se chcete vyznamenat a nosit v čelence o jedno pero víc, tak není těžké naučit se rozlišit stopu medvěda, psa, zajíce nebo třeba kachny od jiných někdy velmi podobných otisků.
Mnohem náročnější však bývá zbavit se strachu při zkoušce odvahy. Malinkatý talisman od náčelníka, schovaný v dlani pro štěstí, určitě v tmavém lese ochrání před zlými duchy. A co za odměnu ? Další barevné pero do čelenky !
Malby starých indiánů, Niagara, Ohňová země a Zlato dávných předků, to jsou další hry, během nichž se z indiánské drobotiny stávali praví bojovníci. Každý indián přece musí znát zvyklosti svých předků, musí umět rozdělat oheň a uklidit po sobě tak, aby po sobě zbytečně nezanechával stopy, které by prozradily směr jeho cesty. A indiánské zlato ? Je přece ctí každého indiána dědictví předků chránit a také bojovat za to, aby právě ten jeho kmen byl z těch bohatších…
Zkouška indiánské vyspělosti, čeká to každého. Udělat ji je cíl ne neuskutečnitelný. Co všechno budu muset splnit? Zvládnu to ? - Pryč s obavami, máš už čtyři barevná pera v čelence a tohle je páté a navíc - možnost spát v pravém indiánském týpí….
Poslední večer, poslední indiánské sezení kolem ohně. Slova na rozloučenou od Dlouhého Dýmu, které nikdo neřekne jinak než indiánská babička. Slavnostní předání posledních per - všichni nemají plný počet, i tak jsou velmi důležitou součástí kmene. Kdyby jich nebylo, nevyhrál by kmen mnohé bitvy. Malý totem na stužce zdobí hruď každého člena indiánské vesnice, je to pro vzpomínku na letošní léto, léto vpravdě indiánské.
I naše současnost má své kouzlo a tak samozřejmě nechyběly opět diskotéky, letní kino, olympiáda, taky celodenní výlet na Blaník a do Vrchotových Janovic. Dvoudenní výlet každého oddílu na putovní tábor na Chlístov - to je taková naše lahůdka- v dnešní době hotelů a penzionů, kde teplá voda je samozřejmostí, stejně jako splachovací záchod, jsou některé děti dost rozčarované, když spí pod stanem - bez dospěláků, v prostoru který není obehnán plotem a může se tedy stát cokoliv- dětské fantazii se meze nekladou a ráno, světe div se, snídani si musí připravit sami, sami nasbírat dřevo na oheň aby náčelník nebo některý ze šamanů mohl rozžít plameny na čaj...
P.S.: největší oblibě se těší ranní hygiena -jedním prstem pravé oko, druhým levé, vychrupnit čistidlo (vyčistit chrup) a nepoplivat si při tom nohy… no prostě sranda - pro některé…
No a to je vše, no ještě karneval a táborová pouť, to je jako vždy třešnička na dortu…
