Poklidně si zatím žijete, Hobiti, Trpaslíci, Elfové i Lidé...
Blíží se datum kdy vás všechny vyšší moc přivede na jedno místo, k jednomu stolu.
Nejvyšší z Elfů - Elrond Šolim již připravuje radu, spolu s dalšími Moudrými.
Zlo útočí ze všech stran. Vaše společenstva -
malí (trpaslíci a hobiti) spolu s velkými (elfi, lidé) -
mají pod vedením svého Gandalfa jediný úkol..
Dopravit prsten tam, kde může být navždy zničen...

Které společenstvo zvládne cestu nejlépe? Nejdříve a s nejmenšími ztrátami?

Kronika Jankova 2002

(sepsal Honza "Sauron" Složil)

3. srpen
Dnes je ten velký den! Konečně odjíždíme, hurááááááá!!!! Jankov nás volá! Ano, je tomu tak, tímto zpočátku mlhavým, odpoledne však již jasným dnem začíná 3.turnus letního tábora Jankov. Odjíždíme z Černého mostu. Tento způsob odjezdu zdá se nám poněkud nešťastným, ale co naplat, rozhodly vyšší instance… Na táboře je krásně, jako nikde na světě, po příjezdu si rozebíráme tašky a chatičky, posléze též sušenky k svačině, a pomalu se zabydlujeme. Poznáváme tábor, úžasnou kamennou jídelnu v novodobém stylu, útulné latríny, kde budeme trávit dlouhé hodiny rozjímáním… Večer, ač to nikdo z nás nečekal, přišla večerka a jdeme spát. Všichni se těšíme na zítřek, kdy se ponoříme do děje Pána prstenů.

* * *

Fotky 4.srpen

4.srpen
To je dneska krásně!!!! A ještě k tomu je neděle, čili není rozcvička, co víc si přát? Po snídani máme první slavnostní nástup, přichází Elrond Šolim, Galadriel a jakési strašidlo, celé v černém, o němž se později dovídáme, že je to vládce temnot, strašlivý Sauron!!! Je opravdu strašlivý, a ač je nejméně třicet stupňů, všem nám z něj běhá mráz po zádech, slabější povahy dokonce žádají o Kinedryl a Paralen. Na slavnostním nástupu se dovídáme, jak bude probíhat etapová hra. Júúúúú, to je super! Posléze jsme rozřazeni do družstev. Júúúúú, to je super! A zbytek dopoledne trávíme v oddílech, většinou u vody. Júúúúú, to je super! Po výborném obědě několik odvážlivců, kteří mají buď husí žaludky, nebo toho nesnědli tolik, jdou hrát volejbal.

Hlavní náplní poledního klidu je ale barvení triček stříkací pistolí. Je to práce namáhavá, a náš statečný Elrond ji vykonává svědomitě, houževnatě a bez sebemenší přestávky. A proto, ať žije Elrond Šolim!!! Druhotnou náplní je vážení oddílů a zevrubná lékařská prohlídka. To se stíhá, na rozdíl od stříkání. Jde to hrozně pomalu. Ale co se najednou nestane!!! Že by se snesl anděl a pomohl nám se stříkáním? Kdepak!!! Snesla se pořádná bouřka! Nebe potemnilo, zdáli se ozývalo zlověstné dunění, a strašný vichr z hor začal nebezpečně cuchat naše účesy… Ovšem, v táboře jsou chatky a sruby, obojí je stabilní, tak se tedy schováváme tam. Je načase, neboť k nepříjemnému větru se přidává i nepříjemný deštík. Zpočátku nenápadný, ti, kteří se chtějí dostat do jídelny na svačinu, ještě stíhají kličkovat mezi kapkami a dobíhají takřka suší, ovšem po několika minutách je kličkování naprosto zbytečné… Leje jako z konve.

Ovšem náš tábor disponuje pouze a výhradně nadanými vedoucími, a tak ti, jejichž doménou je muzika, berou hudební nástroje a pořádají v jídelně menší koncert. Sálem se nesou písně jako Alenka v Říši divů, Let It Be, Words… Děti si pobrukují, některé zpívají s muzikanty, takže vlastně ani nevadí, že prší. Odpoledne docela příjemně ubíhá a blíží se večer. I trička už jsou skoro nastříkaná… Prostě pohoda. Večerní zaměstnání je oddílové, abychom nevnímali deštík (který už pomalu ustává), vyprávíme si o tom, jak přežít v poušti, o zemědělství na Sahaře a o panu Suchém.

* * *

Fotky 5.srpen

5.srpen
Dnes nás opět vítá sluníčko, což je velmi příjemné, takže nikomu nevadí ani rozcvička, dokonce si rádi jdeme zacvičit aerobik s naší zdravotnicí Soňou. Snídanička je výborná a hnedle po ní vyrážíme do terénu. Někteří jdou vykoupit krámek v Ratměřicích, jiní zase jankovskou Včelu, neboť rovnováha musí být. Někteří jdou do lesa, stavět domečky, učit se uzly, prostě letní lesní radovánky. Uzly všem jdou, pohádku o princezně, která se vynoří ze jezera a sežere krásného draka všichni znají. Nebo že by naopak? Každopádně jde o dračí smyčku. Po obědě nastává zasloužený odpočinek, opět se najde pár jedinců, kteří předstírají volejbal… Po svačině vyrážíme, poprvé ve společenstvech, na etapovou hru. Má jeden okruh, dva směry a čtyři stanoviště. Na prvním musíme zjistit, co komu chtěl Bilbo Pytlík koupit, a pak to najít. Druhé stanoviště skýtá šifru a různé úkoly, jako například ŘEKNĚTE VŠICHNI POZPÁTKU VĚTU STRČ PRST SKRZ KRK, nebo TŘIKRÁT OBĚHNĚTE STRÁŽCE STANOVIŠTĚ A ŘEKNĚTĚ: UŽ JE TI TEPLO, DĚVČE? Nebo ZATANCUJTE NĚJAKÝ TANEČEK, TŘEBA TANEC SVATÉHO VÍTA a podobně, takže kdo se asi nejvíc baví, je Honzík, strážce stanoviště. Na stanovišti třetím se hezky zapotíme, hledáme totiž po lese čísla na stromech a při tom nás honí černí jezdci. To je masakr!!! Stanoviště poslední je intelektuální, musíme se rozestoupit a hlasitou poštou přenést z jednoho konce řetězu na druhý básničku. Zde je:

1 Hej hou, Tome Bombadile, Bombadile, hej hou,
2 Zaklínám Tě vodou, lesem, rákosem i vrbou,
3 při ohni a při měsíci, slyš a dej se vidět!
4 Přijď k nám, Tome Bombadile, protože jsme v bídě!

5 Náš starý Tom Bombadil je veselá kopa,
6 kabátek má šmolkový, k tomu žlutá bota.
7 Toma nikdo nedostane, protože je pánem,
8 Jeho krok je rychlejší, jeho píseň vládne!

Zajímavé je, jak si s tím někteří poradili: Pro pobavení pár verzí prvního řádku:
"Hej, Tomadele, Tomadele hej hou"
"Hej hou, Tome Bombavidle, Bumbadile hou"
pak jeden přepis řádku třetího: "při ohni na Měsíci, slyš, abys viděl"
a řádku čtvrtého: "Přijď k nám, Tome Bombadile, protože jsme k jídlu"

Je to zábavné. Etapovka uběhla jako nic a všem se nám líbila. Vyhrát však může jen jeden a tato pocta dnes patří Tmavě zelenému společenstvu. Třikrát sláva jim!!! Na nástupu jsou bohatě odměněni, stejně jako oslavenci Jakub Bartoň, Monika Veselá a Dominik Bouček. Večer nám též obohatil přátelský zápas s místními, který jsme bohužel prohráli, ale nutno říci, že síly byly značně nevyrovnané, a to v náš neprospěch. Hlavní náplní večera je ale diskotéka, kde DJ Glum pouští jeden hit za druhým, všichni se úžasně baví, díky neonové zářivce všechny bílé části oděvů krásně září… Skvělý večer! Myslím, že končí zase večerkou, nebo něčím takovým. A jde se spát, dobrou noc.

* * *

6.srpen
Opět příjemné ráno. Opět příjemná rozcvička, opět příjemná snídaně, opět nepříjemný úklid. Ranní stereotyp. Před devátou hodinou dopolední (pro někoho ještě noční) odcházíme na zaměstnání. Někdo opět do lesa, někdo opět do Jankova. (Zajímavá hra: spočítejte slova OPĚT a pošlete to do Guinessovy knihy rekordů). Nejstarší oddíly odcházejí na Chlístov, náš útulný putovní tábor, který se nachází v blízkosti Miličína, u rybníka, ve kterém plavou rybičky, kachničky a naše dětičky. Jako autor kroniky se s vámi teď musím rozloučit, neboť jsem pověřen dohledem nad děním právě na Chlístově, čili odcházím též.

Vsuvka: Chlístovský deník
6.8.02
Přijíždím na Chlístov. Nejstarší oddíly už tam jsou , právě obědvají. Trochu jim kazím náladu, neboť přivážím stany, které je nutno postavit. Ale s menší přestávkou na déšť to zvládáme celkem rychle. Po dešti vysvítá slunéčko sedmitečné, a tak beru hrstku statečných a jdeme se koupat. Po několika letech, kdy ve zdejším rybníce plavalo krmení pro ryby, žabince, a následně rybky, které se opalovaly bříšky vzhůru, je letos KONEČNĚ rybník krásně čistý, čili nám nic nebrání do něj hupsnout. Chvíli se rácháme, potom sušíme a jdeme zpátky do tábora. Pár jedinců si kope s míčem, pár jedinců si háže s létajícím talířem, a někdo prostě jen vychutnává ten pocit, že nemusí být v táboře, že jsou ve volné přírodě, nenarušované smogem a jinými městskými výplody. K večeru, když se chystáme jít k ohni, začíná pršet. Inu co, půjdeme později. Ale ono pršet nepřestává. Děti jsou ve stanu a hrají různé společenské hry. Snažíme se aspoň o něco k večeři, tak s Mirkou zasedám do stanu a mažeme chleby a rohlíky paštikou a marmeládou. A kdo maže, ten jede. O hladu tedy není nikdo. Později večer jsem sám ve stanu, jen s kytarou, batohem, taškou a lékárničkou, takže ty poslední jmenované odhazuji v dál (asi o 10 cm, dál už to nejde) a začínám hrát na kytaru. Je to docela humorné, sedím ve stanu, hraju si jakoby sám pro sebe, ale vlastně hraju pro celý Chlístov. Všichni poslouchají a z různých stanů se snášejí prosby, co jako bych měl zahrát. Prosbám se vyhovuje. Poslední písnička, Sen od Lucie ukončuje naše večerní sezení. Ukládáme se k spánku. A prší a prší…

* * *

Fotky 7.srpen

7.srpen
Ráno začíná opět neodbytným deštěm, takže zatímco vedoucí dne skládá a razítkuje došlé maily, druhá kategorie hraje rozličné hry v jídelně, aby zahnala chmury a zlé počasí. Odpoledne se vyčasuje, takže nadchází čas druhé etapové hry, tentokrát výtvarně pojaté. Na hrbolatou cestu před táborem se všech dvanáct společenstev snaží zobrazit pomocí různých kreslidel co nejlépe různé postavy a výjevy z Pána prstenů. Ze začátku se kreslí jen po asfaltu, ovšem jak práce ubývá, začíná se šmouhami plnit i leckterý obličej. K večeru přichází opět prudká průtrž mračen a odkazuje tak první kategorii na kinosál a druhou do chatek. Průtrž je tak vydatná, že je narychlo evakuován puťák na Chlístově a tak se i vrací promoklý kronikář Jan, zvaný odteď též Plaváček.

Vsuvka: Chlístovský deník
7.8.02
Jak včerejší den skončil, dnešní začal. Ne písní, ale deštěm. Volám tedy hlavnímu vedoucímu do tábora, jestli sem pošle další dva oddíly. Bylo mi řečeno, že ne, a že by bylo nejlepší, kdyby tyto dva oddíly vyrazily hned do tábora. Proto děti probouzím se slovy: Zabalte si, jdete do tábora!!! Je to po ránu menší šok, někteří nevědí, co je to "zabalte si", jiní, co je to "tábor", a asi nikdo netuší, co jsem chtěl říct tím slovem "jdete". Každopádně, když jsem jim slíbil, že po příchodu do tábora dostanou teplé jídlo a budou se moct teple osprchovat, začala jejich prokřehlá paměť pracovat a mnozí si vzpomínali, co je to to "zabalte si"… Kolem deváté hodiny nakonec všichni odcházejí a já zůstávám na Chlístově sám. Čeká mě 28 hodin samotky, než mi sem druhý den dorazí k obědu další dva oddíly. Jen co děti odešly, přestalo pršet. Beru tedy pytel na odpadky a asi hodinu zkouším, jak se žije uklízečům pražských chodníků a parků. Jen ta svítivě oranžová kombinéza mi chybí…K poledni se na mě přijíždí podívat hlavní vedoucí, veze mi oběd a domlouváme se, co dál. Je to jasné, budu tu čekat. Kolem druhé odpolední odjíždí, a teď už fakt nikdo nepřijede. No nic, jdu do lesa, naštípat dříví pro ty chuděry, co mi sem zítra přijdou. Štípu asi dvě hodiny, a neštípu sám. Štípou i komáři a hovada. Ale co, aspoň mám společnost. Každopádně jaksi opět začíná pršet. Zalézám do stanu a brknám si na kytaru, tentokrát opravdu sám pro sebe. Jsou čtyři hodiny. Prší. V pět hodin také prší. V šest hodin volá hlaváček: V táboře je prý průtrž mračen, jak to vypadá u mě? Podobně. Domlouváme se, že kdyby bylo nejhůř, přijede pro mě. Říkám si, proč přijede on, vždyť kdyby bylo nejhůř, máme tu blanické rytíře, ne? Každopádně, když v půl sedmé otevírám stan, vidím louži velikou, jejíž kraj se mého stanu dotýká. To už je nedobré. Vylézám tedy, že obhlédnu situaci. No, nevypadá to růžově. Louže zdaleka není jedna, začíná zatékat i do velkých stanů, a když se podívám kolem sebe, všude samé mraky a nikde ani sebemenší náznak, že by to mělo přestat. Jdu se podívat, co naše provizorní lednička (díra v zemi, kam ukládáme vajíčka, buřty, mléko apod. Zajímavý pohled: Lednička je ze tří čtvrtin plná vody, vajíčka lovím náhodným šátráním (a vítězem dnešní vajíčkové loterie se stává vajíčkoooooooooooo JEDENÁCT!!!!!!!!), buřty plavou, i hořčice plave…Nemá to cenu, volám Milošovi. Miloš slíbil, že vyrazí hned, já tedy zalézám do stanu a čekám. Mám takový pocit, že ani neleje jako z konve, ale že nade mě někdo zčistajasna přemístil Niagarské vodopády. Proudy vody stékají po celtě, která zatím odolává. Po Milošově příjezdu padá rozhodnutí, že Chlístov zrušíme. A kromě rozhodnutí padá stále více a více kapek na naše hlavy. Nejprve se vynášejí spacáky, potom balíme stany… Zkrátka tam asi tři hodiny pobíháme v plavkách a zápolíme s živlem. Když po deváté hodině odjíždíme z Chlístova, vypadá to tam jako v prvohorách.

Napadá mě, když psal Jan Neruda svého Pana Rybáře, jestli se byl někdy podívat na Chlístově při průtrži mračen. Asi ne, jinak by jeho replika: "Jó, moře, proč nemáme moře" byla naprosto zbytečná, my totiž moře máme. Napadlo mě také, že asi takhle to tu mohlo vypadat v nějakých těch pradávných časech, za dob věčného oceánu…Tímto končí Chlístovský deník, je škoda, že se letos nesadařilo…

* * *

Fotky 8.srpen

8.srpen
Podle léta ustáleného obyčeje náš turnus začínal právě v tento den, než nám ho ovšem seškrtali do současné podoby. Počasí se ovšem seškrtat nedá, a tak je každoročně hezky až od osmého srpna. Letos tomu tak bylo opět, a tak tábor vyrazil na celodenní výlety - nejmladší hobíťata vyráží do Votic, starší elfové pak do Bechyně a Tábora. Odpoledne se to v táboře hemží všemi možnými zbraněmi, pochopitelně plastovými, ale kdyby byl náš tábor napaden nepřítelem, určitě jsme v současné době nejozbrojenější tábor na světě, kam se hrabou jednotky NATO. Večer je opět diskotéka, opět velmi zdařilá, všichni se výborně bavíme, prostě tak, jak to má být. DJ je hvězda, DJ je superhvězda, DJ je nejlepšíííííííííííííí!!!!!

* * *

Fotky 9.srpen

9.srpen
Dnes je krásně! Prakticky od té doby, co skončil putovní tábor, je krásně. Ale na druhou stranu je třeba říct, že putovní tábor je stále neobyvatelný, tam, kde bylo moře, je nyní několikacentimetrový nános bahna, čili by se to hodilo tak akorát na bahenní zápasy, což by odporovalo paragrafu 1644 LT Jankov, kde stojí jasně psáno: Jakékoli bahenní zápasy jsou během tábora přísně zakázány, z důvodu toho, že by se dětem mohlo v bahně zalíbit a již by se nikdy nechtěly mýt.

Dopolední zaměstnání probíhá v poklidu, čtyři nejstarší oddíly pořádají MISS, disciplíny jsou velice nápadité, boj napínavý, zkrátka děti se výborně baví. A mezitím se stále suší mokré stany… Odpoledne je plánovaná etapová hra, stanoviště jsou tentokrát více orientovaná na čas, na jednom se probíhá překážková dráha, na dalším pak máme přelít vodu z rybníku do ešusu (to koukáte, co? Tady u nás na táboře se vejde voda z rybníku do jednoho ešusu! Inu, Jankov jest nábor nekonečných možností, a proto JEZDĚTE NA JANKOV!!!!! Konec agitační vsuvky). Třetí stanoviště skýtá cestu a na ní poházené papírky, z nichž je třeba složit heslo. A konečně poslední štace je tajenka s tématem Pána prstenů. Všechno v pohodě zvládáme a na večeři se vracíme dokonce včas!

Večerní zaměstnání obstarávají naši venkovští sousedé, kteří dorazili s mužstvem na nohejbal. První zápas jsme sice prohráli 1:3, ale v druhém jsme měli tak strašlivou převahu, že to snad ani nebylo možné, a museli jsme soupeřům darovat dva sety, abychom udrželi přátelské vztahy. Druhý zápas byl tedy zcela jasně v náš prospěch, 3:2. A to už je večer a my se všichni pomalu přesouváme…A kdo myslí, že do postelí, tak myslí špatně, neboť dnes večer, je táboráááák!!! Hurááááá! Červená se, line záře, červená se, line záře, óóóóóóóóóóóhéééééééééň, óóóóóóóóóóóhéééééééééň, hřeje ruce, barví tváře… Kytara zní táborem, zpíváme z plných plic, na kytaristy se snáší jeden požadavek za druhým, čili hrajeme a hrajeme, a pokud neumřeme, hrajeme až dodnes. Bane, nakonec přeci jen přichází večerka, ale všichni jdeme do postýlek velmi příjemně naladěni. Dobrou noc!

* * *

10.srpen
Dnešní den se nese v poklidném ruchu, v táboře jsou druzí nejstarší, kteří hrají softbal, jinak mají všichni zaměstnání mimo tábor, povětšinou na paloučku, kde se mísí oddíly starších a mladších, a nikomu to nevadí. Jdu spát.

* * *

Fotky 11.srpen

11.srpen
Ráno začíná příjemně, není rozcvička! Je totiž neděle a máme dost času… I celý den se ponese ve veselém duchu, neboť v nedalekém Neustupově je pouť, kam postupně vyráží celý tábor. Dopoledne hobiti a trpaslíci, odpoledne elfi a lidé. Kronikář jde odpoledne, tak tedy vězte, že starší se dopoledne baví softbalem, který zde začíná mít pomalu, ale jistě profesionální úroveň. Po obědě jdou vedoucí zahrát si volejbal, a je třeba říct, že to je zápas velmi vyrovnaný. Zároveň je třeba říct, že družstvo, v němž byl hlavní vedoucí, prohrálo 3:2 na sety (bylo poraženo družstvem, ve kterém hrál i kronikář… A vítězství proti hlaváčkovi je dvakrát cennější než kterékoli jinéJ). Odpoledne tedy vycházejí starší děti do Neustupova. Pouťaři již pomalu balí, ale když se dovídají, že přichází cca 90 dětí, tak znovu otevírají střelnici, houpačky, řetízkáč a cosi jako centrifugu (podle typu a vybavení soudíme, že se na ní vozili ještě carští důstojníci, když se zmazali jak carští důstojníci). Nicméně se bavíme výborně, největší radost měla z naší návštěvy asi paní střelničářka, neboť růže šly na dračku. Po cestě zpět nás skrápí mírný deštík, který pomalu sílí a večer již opět leje. Inu co, do jídelny ještě pořád neteče, takže do ní zalézáme a hrajeme. Tentokrát jsou na programu klávesy, koncert se docela daří, prostě je pohoda. Navíc se v kinosále promítá třetí díl Básníků, čili mají děti na výběr. Večerka se jemně posouvá, ale u nikoho nehrozí spánkový deficit.

* * *

Fotky 12.srpen

12.srpen
Dnes je na programu hvězdicový pochod, ale jelikož je hlášen vytrvalý déšť, odsouvá se výše zmíněný o pár dní, což většina tábora kvituje s povděkem. Ráno jsou však všichni zaskočeni, svítí totiž sluníčko, a na déšť to nevypadá. "Bude dneska hvězdičák?" ptají se všichni s hrůzou v očích. "Nebude," odpovídáme jim, a tolik kamenů spadlých ze srdce se jen tak nezažuije… A tak některé oddíly odcházejí na palouček, na koupaliště, a také vybílit jankovský obchod. Je totiž pondělí, zásoby došly, a v tom dešti se tak příjemně baští a debužíruje… K obědu jsou vdolky, a po obědě přišlo to, co mělo přijít už ráno, a to sice vytrvajý déšť. Všichni trávíme polední klid na chatičkách, většina lidí asi spí, tohle počasí je děsně uspávající.

* * *

Fotky 13.srpen

13.srpen
Prší, prší, jen se leje… A nejstarší čtyři oddíly odjíždějí do Tábora. Kronikář jede s nimi, takže nemůže popsat dění v táboře, ale pouze v Táboře. Nutno říct, že v Táboře neprší tolik jako v táboře, a během dne v Táboře déšť ustává, zatímco v táboře ne. Chceme jít na výstavu pořádanou na počest 100. výročí technické výstavy v Táboře (něco jako Expo Tábor), ale už je pozdě, výstava skončila. Je tedy vyhlášen rozchod a sraz v nádražní hale. Tábor je krásné město, čili se rozprcháváme prohlížet jeho krásy. Někteří prohlížejí krásy zdejších restaurací, jiní shlížejí na město z 50 metrové kostelní věže, ale asi všichni se jdeme podívat na rozvodněnou Lužnici, abychom měli představu, jak takový živel vypadá. Nic pěkného, takhle z výšky to vypadá dobrodružně, ale z nábřežních domů… Ale všichni si návštěvu vychutnáváme, všem se nám Tábor líbí.

K večeru dorážíme do našeho tábora, kde stále ještě prší, ale podle zpráv už tomu tak dlouho nebude. Po večeři besedujeme s menšími oddíly, které byly na Konopišti. Také se jim tam prý líbilo. A aby byl výčet činností úplně vyčerpávající, je třeba dodat, že zbylé oddíly, které zůstaly v táboře, volily MISS, takže letos se nám to tu hemží nejkrásnějšími lidmi, každý má nějakou tu korunku a ocenění… A to je vše, přátelé. Tádydádydádýdádýdádýdádýdadáááda…

* * *

Fotky 14.srpen

14.srpen
Co to? Neprší? HURÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!!!!! A jde se na rozcvičku, hezky zvesela, vždyť neprší, co víc si přát? Kdybychom byli tábor pro africké děti, začali bychom den vítězným tancem, ale jelikož nejsme, začínáme pouze vítěznou rozcvičkou. Dnes je vskutku potřeba, neboť dopoledne je na programu poslední etapová hra a odpoledne první část olympiády. V etapové hře střílíme do plechovek, lezeme po laně, probíháme překážkovou dráhu a lovíme rybičky. Čeká nás ještě průběžný úkol, a to složit povídku, nebo jakýkoli slohový útvar, obsahující slova začínající pouze na písmena P a M, dovoleno je použít slova A, ABY, ALE, SI, SE, NEBOŤ. Můžete si to zkusit, není to zas tak jednoduché. Výtvory pak hodnotí nezávislá porota. Vítěznou povídku stvořili žlutí - vytáhli se už jen tím, že vůbec nepoužili slova začínající na M. Byla to čistě Péčková povídka :-).

Odpoledne začíná olympiáda, střídáme se na stanovištích skoku do dálky, hodu kriketovým míčkem a běhu na 60m. Zápolíme dle hesel RYCHLEJI, VÝŠE, SILNĚJI, ale také NENÍ DŮLEŽITÉ ZVÍTĚZIT, ALE ZŮČASTNIT SE. Všechno probíhá v pohodě a můžeme se těšit na zítřek, kdy budou dokončeny individuální disciplíny a proběhnou kolektivní. Spát jdeme tentokrát brzo, abychom na zítřek měli dost sil.

* * *

Fotky 15.srpen

15.srpen
A je to tu! Hned po snídani se zase vrháme do olympijského dění, (je to opravdu radost sledovat, jak všichni bojují jako o život, všechny olympiáda naprosto strhla; pozn.kron.) zápolíme, hecujeme se, tak, jak to má být. Po obědě a poledním klidu začíná soutěž v přetahu lanem, a to sice zápasem dream teamu vedoucích a dětí. Když to bylo 10 na 10, jasně vyhráli vedoucí. Postupným přidáváním dětí nás nakonec tábor udolal v počtu 14 dětí na 10 vedoucích. Ale byla to zábava a o tu jde především. Jinak přetah lanem je zcela zvláštní disciplína, která strhne naprosto celý tábor k zuřivému fandění tomu, či onomu týmu. Pravidelně každý rok po přetahu lanem zhruba polovina tábora chraptí, podivně skuhrá nebo má jinou vadu hlasu, která však naštěstí brzo zmizí.

Olympijské disciplíny končí kolem čtvrté hodiny a my se rozcházíme na oddílová zaměstnání. Malí hrají proti našim vesnickým sousedům (pro úplnost je třeba dodat výsledek: VYHRÁLI jsme 8:6, a v následném přátelském penaltovém rozstřelu 2:0, to jsme ale dobrýýýýýýýý!!!!!!!), nejstarší dívky hrají v jídelně florbal (to je vůbec velmi oblíbená hra, a z jídelny se dá navíc vytvořit během 5 minut skvělá T-Mobile ArenaJ), pár oddílů je u koupaliště, které se během dešťů neuvěřitelně vyčistilo, nejstarší pánové střílejí ze vzduchovek…

Večer se po nástupu a vyhlášení vítězů olympiády koná jedna z akcí, které už jasně symbolizují blížící se konec tábora. Je to maratón přátelství. S klasickým maratónem má společný asi jen název, neboť celá akce spočívá v tom, že se všichni shromáždíme u fotbalové brány, každý si přinese něco, co má rád, třeba plyšáka, nebo třeba oblíbenou řasenku, nebo prostě jen chytí za ruku toho, koho má rád, a vyrazí se na cestu. Jde se kolem tábora, přes palouček, a marodkou zpět do tábora. Jde o to, abychom šli všichni, abychom se měli prostě rádi, abychom vzpomínali, a tak… Každý dostane na konci bonbónek za úspěšné zdolání (nebylo ještě řečeno, že se může běžet, jít, třeba i celou trasu proskákat na jedné noze) a razítko na ruku, obličej, kamkoli, aby každý věděl, že také patří do našeho úžasného táborového společenstva. Letos nás šlo 166, což je rekord, a je to hlavně moc hezké. (kronikář měl číslo 111, huráááááá) Večerka je opět v devět hodin, máme za sebou náročný den.

* * *

Fotky 16.srpen

16.srpen
Dnešní den je poslední "normální" táborový. Dopoledne máme oddílový program, jako obvykle vyráží pár oddílů do Jankova, někdo jde na palouček a někdo zůstává v táboře, neboť sporty jako florbal nebo softbal, jinde hrané zřídka, zde zcela zdomácněly. Po poledním klidu vyrážíme na závěrečnou etapu, která ukončí naše putování Středozemí, setkávání s hobity, trpaslíky, elfy a lidmi.

V etapě jde o to, dojít na stanoviště, složit heslo a vyslat Froda a Sama k Orodruině. U pukliny osudu stojí Sauron, tomu Frodo a Sam heslo řeknou a pakliže je správně, mohou vhodit Prsten Moci do pukliny a vybrat si poklad, který chtějí. Smůlu měla první dvě družstva, která dorazila, neboť jejich heslo nebylo správně, a tak poklad vyhrálo až družstvo třetí. Ale jde především o zábavu. I když odpoledne prší (to tu už dlouho nebylo), moc to nevadí, každý má radost z pokladu. Zbylo totiž i na poslední družstvo. Na večer se plánoval táborák, ale kvůli dešti se přesouváme do jídelny, kde hrajeme na kytaru a zpíváme. Večerka je v obvyklých devět hodin.

Až na dva nejstarší oddíly, které mají Výsadky. To je taková hra, že se za tmy odvezou do místa vzdáleného do 5 km vzdušnou čarou od tábora, a jejich úkolem je dostat se zpět. Jde s nimi vedoucí, který správnou cestu zná, ale neprozrazuje ji. Je to velmi zábavná hra, zvláště, když sledujete, jak se dítka hádají, argumentují, že cestou sem jsme skoro vůbec nezatáčeli, musíme tedy jít zpátky také pořád rovně… Každopádně, pokud se družstvo vydá na opačnou stranu, než je tábor, vedoucí po nějakém tom kilometru oznámí, že se jde špatně. Rozhodně je to zajímavé a děti se často vracejí kolem druhé hodiny ranní, někdy i později…

* * *

Fotky 17.srpen

17.srpen
Dnes je předposlední den tábora, hrozně rychle to uteklo. Vstáváme a máme poslední rozcvičku. Hned po snídani se všichni pouští do výroby masek na karneval. Rej začíná po půl jedenácté a k vidění jsou masky od čarodějnic přes Frodo Pytlíky a Harry Pottery, různé "street" masky, až po mobily a Medvídky Pú. Dětská fantazie nezná mezí. Připojují se vedoucí, kteří se zřejmě řídí rčením "Nech to koňovi, má větší hlavu". Jejich maska koně spotřebovala tři vedoucí, z nichž hlava pohltila celého jednoho!!! Každá maska sklízí velký úspěch, celý karneval pak zakončuje ruská píseň Kaťuša v podání sboru vedoucích. O poledním klidu probíhá vážení oddílů, aby se zjistilo, kdo přibral a kdo zhubl. Zdálo by se, že na tomto táboře lze jenom přibrat, neboť letos se vařilo naprosto skvěle (zvláště houskoví knedlíkáři si přišli na své), ale je to tak půl na půl. Potom se řadíme v prostoru mezi stožáry a sruby, kde jsou nalajnovaná písmena JANKOV. Na ty si sedáme a vytváříme tak živý nápis, který se fotí z komína. (Jak se fotka povedla, můžete posoudit sami.) Je to docela povedená akce.

Po poledním klidu začíná táborová pouť. Tentokrát je hodně atrakcí, rozmanitého zaměření (hod polenem, překážková dráha s míčkem, foukaná, střelnice…). Na atrakcích se na rozdíl od normální pouti peníze vydělávají a za ně (není to běžná měna, je to tvrdá, jankovská: 1 šolim = 1.655.577.789,34 Kč) si můžeme buď vystřelit ve střelnici růži, nebo nakoupit v cukrárně různé dobrůtky, mňam! Večer je poslední klasický nástup, kde se vyhlašují výsledky karnevalu, předávají rozlučkové kartičky těm, kteří již příští rok nemohou jet kvůli věku, a kde se také utírají slzy. Tábor končí, a tak ani nemusí pršet, ale mokré obličeje tu a tam spatříte již dnes. Není to vůbec nic hezkého a kdyby to jen trochu šlo, konec tábora by bylo třeba zrušit… Po nástupu jdeme k ohni, spálit papíry s nápisy, abychom tak navždy nechali naše chmury na Jankově, a naopak, všechny naše krásné zážitky, aby zůstaly s tímto táborem navždy spojeny. Je to další tradice, která se tu rok co rok opakuje, držíme se při ní za ruce a jen tiše hledíme do ohně… Je to mnohdy smutné, ale přesto má tahle akce nezapomenutelné kouzlo.

Následuje poslední diskotéka, která je dlouhá, abychom se pořádně (a zase musím použít to slovo naposled) vyřádili. Během jankovské diskotéky se ale stávají věci, o kterých se lidem na běžných dýzách ani nesnilo. V deset hodin se totiž v sálu rozsvítí, znenadání se objeví Elrond Šolim ve slavnostním hávu a za chvíli… Co to? Zní SVATEBNÍ POCHOD!!! Sníme či bdíme? To druhé zdá se býti pravděpodobnější. Za zvuků svatebního pochodu od Richarda Wagnera (tá ta tadá, tá ta tadá, tá ta ta táááá ta ta tááá ta tadáááá… Je to z toho poznat? :-)) se blíží šest dvojic tvořených dětmi ze čtyř nejstarších oddílů. Vedoucí se rozhodli je sezdat a vytvořit z nich tak navždy jankovské dvojice. Budou tak spjati jednak s jankovským životem, jednak spolu :-) Je to moc krásné, svatební řeč je úžasná, následuje první a poslední novomanželské políbení a sólo pro novomanžele. Potom diskotéka pokračuje podle plánu a končí kolem půlnoci. (Poznámka pro rodiče: Svatební noc z bezpečnostních důvodů odpadá!!!)

* * *

Fotky 18.srpen

18.srpen
Poslední den. Ani nevíte, jak je těžké být kronikářem po celý tábor. Nejraději bych to zabalil tak tři dny před koncem. S blížícím se dnem odjezdu totiž je stále méně usměvavých obličejů, natož pak dnes. Já tenhle tábor miluju, zbožňuju, žiju s ním, a proto je to pro mě těžké dvojnásob. Ale budiž: den zažíná rozcvičkou, ale necvičí děti, dnes se jenom koukají, jak cvičí jejich vedoucí. Poslední rozcvička je totiž věnována výhradně jim :-). Soňa, naše zdravotnice, která každý den vítá úsměvem a aerobickou sestavou, nás tentokrát šetří. My to nepoznáváme, ale určitě nám dává nějakou sestavu pro mateřské školky, abychom se před dětmi moc neztrapnili, jak to neumíme… Ale je to zábava a o to jde.

Po snídani se všichni vrháme na poslední úklid. Nejprve sbalit věci, potom důkladně, ale opravdu důkladně uklidit chatky a sruby… U dříve uklizené chatky se rozeznívá kytara a hrají se písně z Jankova, jako třeba večerky, hymny… Na oběd jdou někteří s červenou tváří od pláče, děti z Liberce a Ústí totiž jedou jiným autobusem než my ostatní. Je to obrovská škoda, nemůžou jet s námi do Prahy, zpívat v autobuse… A rozloučení? Jestli tohle má být krásný konec tábora, tak já budu do konce života uklízet na záchodech! V půlce oběda se ozvalo hlášení, že severský autobus odjíždí, ať všichni, kdo s ním jedou, okamžitě naklušou. Jdeme i my, neseverští, chceme se s nimi rozloučit aspoň písní, ale ani to nám není dovoleno, najednou se musí odjet během jedné minuty. Nikdo nic nechápe, trhají nás od sebe pomalu násilím… Vedoucí autobusu je cynická… Sotva jsme se stačili obejmout na rozloučenou. Nechápeme to. Takhle si to asi nikdo z nás nepředstavoval. (Jsem kronikář, tak si snad mohu dovolit osobní poznámku: V tom autobuse byla polovina lidí, ba co víc, skoro celý autobus byl plný lidí, které jsem na tomhle táboře měl hrozně rád, byli naprosto skvělí a některé celý rok neuvidím. Pro někoho to možná nic neznamená, ale mně tenhle odjezd zkazil celý poslední den a dlouho jsem nemohl uvěřit, že se takhle někdo může zachovat…)

Najednou jsou pryč a my se jenom smutně a mlčky vracíme zpět k jídelně. Poslední nástup, pak už jen naposledy celý tábor zpívá hymnu Jankova a jede se domů. Příjezd na Černý Most proběhl ve dvou fázích, ale přijeli všichni. Během půl hodiny nezbyla na nástupišti ani noha. Zazvonil zvonec a Jankova je konec. Kronikář se vydává na cestu domů, ale to již nepatří do dějin Jankova 2002. Sbohem, tábore…

* * *

Oddílová fota Jankova 2002
1.oddíl	2.oddíl	3.oddíl	4.oddíl	5.oddíl
6.oddíl	7.oddíl	8.oddíl	9.oddíl	10.oddíl
11.oddíl	12.oddíl	13.oddíl	14.oddíl